← všechny tisky · Vládní návrh zákona · předloženo 11.12.2025

Po záruce se rozbil telefon? Výrobce vás bude muset opravit za rozumnou cenu

Nový zákon: výrobci spotřebičů i telefonů budou opravovat i po záruční době, přijde závazný evropský formulář o opravě a online platforma pro nalezení opraváře.

Tisk č. 62/0 · Vládní návrh zákona o některých povinnostích souvisejících s opravou výrobku a o změně zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů · text tisku na psp.cz · historie projednávání · AI doporučení: ano

AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.

Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrhu zákona i důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů. Plný text tisku najdete na psp.cz.

O co jde

Když se po uplynutí záruční době pokazí telefon, lednice nebo televize, dnes většinou končí ve smetišti nebo v nejlepším případě v rukou neoficiálního „opraváře” bez záruky kvality. Příčina je jednoduchá: výrobce nemá žádnou povinnost výrobek opravit — po záruce ho můžete opravit jen tehdy, když sám chce. Tento návrh zákona tuto situaci mění. Je to transpozice evropské směrnice (EU) 2024/1799, která v rámci zelené transformace EU podporuje opravy výrobků namísto jejich předčasného vyhazování.

Zákon zavádí tři hlavní nástroje. První je povinnost výrobců: výrobce bude muset opravit výrobek, na který se vztahují evropské požadavky na opravitelnost — dnes jde o pračky, myčky, lednice, televize, vysavače, servery, mobilní telefony a tablety, sušičky, svařovací zařízení, topidla a další výrobky v příloze (§ 3). Druhý je evropský informační formulář o opravě — opravář, který ho vydá, se zavazuje k ceně, době a podmínkám opravy nejméně na 30 dní, takže si spotřebitel může srovnat nabídky několika opravářů (§ 8 až 10). Třetí je evropská online platforma pro opravy, kterou zřídí Evropská komise a která umožní vyhledat opraváře zdarma — v České republice jí bude zpřístupňovat národní kontaktní místo na Ministerstvu průmyslu a obchodu (§ 11 a 12). Pro opravu mimo záruční dobu navíc nově platí zákaz na bránění opravám: výrobce nesmí ujednat podmínky nebo použít technická opatření, která brání opravě, a nesmí bránit nezávislým opravářům v používání originálních, použitých ani 3D tištěných náhradních dílů (§ 6).

Co je dobře

Největší přínos je praktický: oprava se stane pro spotřebitele reálnou alternativou k výměně. Podle Hodnotící zprávy Evropské komise z roku 2025 jen asi 35 % spotřebitelů v EU dá vadný výrobek opravit, zatímco 40 % ho vymění za nový; v Česku je situace její — podle průzkumu jen 11 % spotřebitelů, kteří se za posledních 12 měsíců setkali s vadou po záruce, si výrobek nechalo opravit, 12 % koupilo nový a pouhá 3 % použitý nebo renovovaný. Povinnost opravy tedy cílí na skutečný problém. Druhým přínosem je ochrana před zavedenými překážkami: výrobci nemohou bránit nezávislým opravářům v přístupu k náhradním důlům, což podporuje malé opravny snadnojšímu přístupu k dílům. Třetí výhoda je právní jistota — formulář zavazuje opraváře k ceně a době, takže si spotřebitel může srovnat nabídky a rozhodnout se informovaně. Konečně: zákon úplně netrpí na většinu občanů, protože se nevztahuje na opravu v rámci záruční době (zákonná záruka a záruka za jakost zůstávají nedotčené) — úprava tedy nemůže omezit právě již stávající práva, naopak je doplňuje.

Co je problematické

První rizik je vymezení povinnosti výrobce: povinnost opravit se vztahuje jen na výrobky s evropskými požadavky na opravitelnost a jen v rozsahu, jaký tyto požadavky stanovují. To je pro občana obtížně představitelné — přehled výrobků je v příloze č. 1 a často se mění podle nových prováděcích aktů. Druhým problémem je “rozumná” cena opravy — zákon sice zakazuje nepřiměřené ceny i bránění nákupu náhradních dílů (§ 4 a 6), ale hranici „rozumnosti” nikde nesděluje a v praxi bude záviset na srovnání trhu. Třetí rizika souvisejí s formou dohody: evropský formulář je dobrovolný — opravář se může rozhodnout, že ho nevydá, a pak se jednotné podmínky vyjednávají individuálně; to může vést k nerovné vyjednávací pozici spotřebitele. A konečně: zákon zavádí nový systém správních sankcí a dozor České obchodní inspekce, avšak pro opravu mimo formát evropské platformy (například klasické krajské opravny) neexistuje jasný mechanismus, jak kontrolovat, zda opravář nemá skryté zásahy do hardwaru, které by poškozovaly nezávislé opraváře.

Jak je to řešeno jinde

Transpozice směrnice (EU) 2024/1799 je povinností všech členských států — směrnice je v platnosti od 30. července 2024 a musí být provedena do 31. července 2026, takže srovnání není otázkou rozdílných pravidel, ale rozdílné úrovně provedení. Některé členské státy už dříve zavedly podobná opatření — napříkie Německo a Belgie mají tradici silné podpory oprav a spotřebitelské organizace v nich úzce spolupracují s komunitními iniciativami typu Repair Café, které v rámci evropské platformy dostanou prostor pro prezentaci. Jiné země zavedly povinnost opravy jen pro vybrané kategorie výrobků a využily k tomu ekodesignové požadavky, které výrobcům ukládají dodávat náhradní díly po dobu šesti až deseti let. Český návrh jde v něčem dále — nejenže přenáší povinnost opravy do vnitrostátního práva, ale zároveň nastavuje národní kontaktní místo pro provoz evropské platformy. Znalostní zahraniční zkušenosti ukazují, že nejefektivnější je kombinovat povinnost opravy s dobrou dostupností opravářů — jinak se stane, že výrobce sice musí opravit, ale nikdo jinde výrobek opravit neumí, což je vnímáno jako zákazníkům obtížné.

Co by šlo udělat lépe

Návrh by si zasloužil lepší informovanost spotřebitele — důvodová zpráva uvádí, že si Evropská komise povinnost informovat spotřebitele o svých právech dala za splnění, ale v rámci ČR nebyla žádná masivní informační kampaň (ačkoli ji směrnice doporučuje). Vhodné by bylo připravit kampaň „opravte si to, nevyhazujte to” ve spolupráci s krajskými spotřebitelskými organizacemi. V otázce rozumné ceny by pomohlo zavést jednotný výpočetový rámec alenpo pro typické opravy — například referenční ceny nejběžnějších oprav (vyměna baterie, displeje) — aby se zamezilo cenovému útlaku a následnému nákupu nového výrobku. U evropského formuláře by bylo vhodné zavést výjimku pro opraváře, kteří poskytují opravu na místě (terénní služba) — dnes musí splnit všechny náležitosti formuláře, i když opravu provádí okamžitě. A konečně: zákon by měl explicitně řešit právní poměry vzniklé před jeho účinností — ačkoli přechodné ustanovení existuje, jde jen o obecné pravidlo bez jakýchkoliv procházejících starostí o stávající opravny.

AI doporučení

Při hlasování o návrhu bych hlasovala ANO. Dnes výrobce nemá povinnost výrobek po záruce opravit a spotřebitel s vadou často nemá jinou cestu než výměnu — návrh opravu reálně zpřístupňuje (povinnost výrobců, zákaz bránění opravám, závazný formulář, platforma opravářů). Původní stav (oprava jen dobrovolně) je pro občany i životní prostředí výrazně horší a neexistence zákona by znamenala neplnění směrnice (EU) 2024/1799 s hrozbou paušální pokuty 1 604 000 eur a denního penále 1 720 až 51 000 eur. Navržené znění tak i přes nedostatky — nejasná „rozumná cena”, dobrovolný formulář — lépe splňuje kritéria dostupnosti oprav, právní jistoty spotřebitele a ochrany životního prostředí než obě alternativy.

Argumenty PROTI doporučení

• Povinnost výrobce se vztahuje jen na výrobky z přílohy č. 1, která se mění podle prováděcích aktů EU — pro občana je přehled obtížně srozumitelný.
• Hranice „rozumné ceny” opravy není nikde vymezena a v praxi bude záviset na srovnání trhu.
• Evropský formulář je dobrovolný — opravář se může rozhodnout ho nevydat a podmínky se pak vyjednávají individuálně, což staví spotřebitele do slabší pozice.

Podrobnosti

Návrh předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, poslancům byl rozeslán dne 11. prosince 2025 (následné tisky 8 — usnesení, 10 — pozměňovací návrhy, 50 — usnesení Sněmovny). Účinnost je stanovená na 31. července 2026. Hlavní ustanovení: § 3 povinnost výrobců opravit výrobek (s výjimkou neopravitelnosti, právo se nedá dopředu vzdát); § 4 přiměřená doba a cena opravy, náhradní výrok po dobu opravy; § 5 povinnost zpřístupnit informace o opravnách a orientačních cenách na internetu; § 6 zákaz bránění opravám včetně používání náhradních dílů; § 7 povinnost plnit povinnost výrobců ze zahraničí (zástupce, dovozce, distributor); § 8 až 10 evropský informační formulář (30 dní závaznost, diagnostika jen se souhlasim, povinnost vrátit náklady na diagnostiku při neopravě); § 11 a 12 platforma a kontaktní místo MPO; § 13 až 15 dozor České obchodní inspekce, pokuty až 5 milionů Kč. Příloha č. 1 obsahuje seznam výrobků (pračky, myčky, lednice, displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery, telefony a tablety, bubnové sušičky, baterie lehkých dopravních prostředků, lokální topidla). Pokud by směrnice nebyla provedena, hrozí ČR paušální částka 1 604 000 eur a denní penále 1 720 až 51 000 eur. Úzce souvisejícím návrhem je tisk 53, který řeší opravy v rámci záruční době (3 roky odpovědnosti při zvolení opravy).

Zdroje

• Tisk č. 62/0 na psp.cz
• Historie projednávání