← všechny tisky · Vládní návrh zákona · předloženo 08.12.2025

Zahraniční internetové firmy musí mít v Česku zástupce pro trestní důkazy

Transpozice směrnice EU 2023/1544: poskytovatelé služeb od cloudů po domény musí určit provozovnu nebo jmenovat zástupce pro výměnu elektronických důkazů v trestním řízení.

Tisk č. 52/0 · Vládní návrh zákona o určování provozoven a jmenování zástupců některých poskytovatelů služeb za účelem shromažďování elektronických důkazů v trestním řízení · text tisku na psp.cz · historie projednávání · AI doporučení: ano

AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.

Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrhu zákona i důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů. Plný text tisku najdete na psp.cz.

O co jde

Když český soud nebo policie potřebují k trestnímu vyšetřování od zahraniční internetové firmy elektronické důkazy — záznam komunikace, IP adresy, data z cloudu, obsah online tržiště — dnes čelí problému, že taková firma v Česku nemá žádnou právnickou adresu, které by se dalo předávat rozhodnutí. Tento zákon transpozicí evropské směrnice (EU) 2023/1544 řeší právě tuto mezeru: vybraní poskytovatelé služeb budou muset pro účely výměny elektronických důkazů určit v Česku provozovnu nebo jmenovat zástupce.

Působnost je vymezena přesně (§ 2): zákon se týká poskytovatelů služeb — poskytovatelů elektronických komunikací, doménových registrátorů a služeb informační společnosti (například hosting, cloud, online tržiště, herní a hazardní platformy) — kteří buď v Česku sídlí a zároveň nabízejí služby v jiném členském státě EU, nebo v Česku nesídlí, ale jejich služby v Česku nabízejí. Podstatným spojením se považuje přítomnost provozovny, významný počet uživatelů v Česku nebo zaměření činnosti na Česko. Pro poskytovatele, kteří v Česku sídlí a služby nabízejí jen tady, zákon neplatí.

Nástroje jsou tři. První: určená provozovna nebo zástupce — firma usazená v ČR určí jednu nebo více určených provozoven v participujících státech, zahraniční poskytovatel jmenuje zástupce v ČR (§ 4); lhůta je šest měsíců od zahájení nabízení služeb. Druhý: závazná kontaktní data — poskytovatel je povinen neprodleně oznámit Českému telekomunikačnímu úřadu kontaktní údaje, úřední jazyk a vymezení území (§ 6 až 8). Třetí: dozor a sankce — dozorovým orgánem je Český telekomunikační úřad, za porušení hrozí pokuta až 10 milionů Kč (§ 9).

Co je dobře

Hlavním přínosem je praktický: české orgány činné v trestním řízení získají spolehlivý kanál pro získávání elektronických důkazů od zahraničních poskytovatelů, a to v rámci evropských nástrojů — evropského vyšetřovacího příkazu (2014/41/EU), nařízení o evropském vydávacím a uchovávacím příkazu pro elektronické důkazy (2023/1543) a Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech. Druhým přínosem je harmonizace — zákon odstraňuje nutnost každého členského státu vymýšlet vlastní pravidla pro určování zástupců, což by budilo překážky volného pohybu služeb. Třetím přínosem je rovné zacházení: pravidla jsou stejná pro všechny poskytovatele s podstatným spojením s ČR, bez rozdílu zda jde o českou nebo zahraniční firmu. Konečně: zákon výslovně nepočítá se zásahem do přímého kontaktování poskytovatelů usazených v ČR — české orgány se na ně mohou obracet jako dosud, takže výkon státní správy není duplikován.

Co je problematické

Prvním rizikem je vymezení „významného počtu uživatelů” jako jednoho z indikátorů podstatného spojení — zákon sice uvádí i další faktory (místní reklama, český jazyk, zákaznický servis), ale neuvádí žácnou číselnou hranici, takže hranice působnosti zůstává v praxi nejasná a sporná. Druhým problémem je administrativní kapacita — důvodová zpráva uvádí, že ministerstvo spravedlnosti nesouhlasilo s tím, aby byl dozorovým orgánem, a návrh tak svěřuje dozor Českému telekomunikačnímu úřadu, u kterého bude patrně potřeba zajistit adekvátní odbornou kapacitu. Třetím rizikem je ochrana osobních údajů — ČTÚ a ministerstvo spravedlnosti budou shromažďovat a zveřejňovat osobní údaje (jméno, bydliště, IČO) zástupců a určených provozoven; i když je zpracování v souladu s GDPR a vyžaduje povinně zveřejněné údaje jen v nezbytném rozsahu, jde o nový typ zveřejňovaných osobních údajů ve veřejném seznamu. A konečně: sankce až 10 milionů Kč je vysoká, ale zákon neurčuje stupně ani odstupny podle velikosti poskytovatele — pro malé poskytovatele služeb by tak mohla být nepřiměřená, pokud se dopustí porušení při prvotím určení provozovny.

Jak je to řešeno jinde

Směrnice (EU) 2023/1544 je relativně nový unijní nástroj (přijata v červenci 2023) a členské státy ji provádí postupně, takže srovnání s jednotlivými národními modely není snadné. Některé státy měly podobné požadavky již dříve — napříkel Dánsko a Norsko dlouhodobě požadují jmenování zástupců pro účely soudního doručování v rámci právní pomoci v trestních věcech, Nizozemí má vlastní pravidla pro přístup k elektronickým důkazům. Jiné státy se spoléhaly na úmluvu o vzájemné pomoci v trestních věcech (Úmluva z roku 2000 a její dodatkové protokoly), která sice umožňuje přímý kontakt s poskytovateli, ne vždy však zajišťuje rychlost potřebnou k vyšetřování kybernetické kriminality. Evropská komise výslovně konstatovala, že výsledkem řešení na národní úrovni by vznikaly vzájemně nesourodé povinnosti poskytovatelů služeb, které by vytvářely překážky volného pohybu služeb na vnitřním trhu — proto směrnice zavádí harmonizovaná pravidla pro určování provozoven a jmenování zástupců všude v EU stejně. Český návrh tak není unikátním řešením, ale součástí evropského standardu, který Česko pomáhá plnit.

Co by šlo udělat lépe

Zákon by si zasloužil přesnější vymezení toho, co je „významný počet uživatelů” — alenpo orientační hranice (například několik desítek tisíc aktivních uživatelů v ČR ročně) by pomohla poskytovatelům lépe posoudit, zda podléhají pravidlům, a snížila počet sporů o působnost. V otázce dozoru by bylo vhodné, aby si ČTÚ s ministerstvem spravedlnosti vyměnilo metodologickou pomůcku — jakým způsobem kontrolovat, zda poskytovatel určil provozovnu v souladu se zákonem (například jak ověřit, že určená provozovna skutečně plní svou roli pro účely výměny důkazů). K osobním údajům by pomohlo zavést mechanismus, který by umožnil provozovnám a zástupcům upravit viditelnost jednotlivých údajů (například doručovací adresa místo veřejného zobrazení bydliště fyzické osoby), aby se minimalizovalo riziko neoprávněného zneužití. A konečně: sankční řád by mohl rozlišovat podle velikosti poskytovatele a závažnosti porušení — dnes je strop 10 milionů Kč stejný pro malý i pro globálního poskytovatele, což v praxi může vést k upřednostňování strategických sporů u menších subjektů, u kterých je porušení snáze prokazatelné.

AI doporučení

AI by hlasovala ANO o návrhu bez změn. Zákon odstraňuje praktickou mezeru — zahraniční poskytovatel bez právnické adresy v Česku se dnes nedá doručovat a české orgány přicházejí o důkazy; povinnost určit provozovnu nebo zástupce spolehlivě tento kanál vytváří a pravidla sjednocuje pro celou EU. Neexistence zákona by znamenala, že evropská směrnice zůstane neimplementována, hrozí žaloba Komise a české orgány by zůstaly bez fungujícího kanálu. Navržené znění tak i přes nedostatky výrazně lépe splňuje kritéria vymahatelnosti přeshraniční spolupráce, právní jistoty pro poskytovatele a přiměřenosti sankcí.

Argumenty PROTI doporučení

• Nejasná hranice působnosti — „významný počet uživatelů” není číselně vymezen, takže sporům o to, kto podléhá, se nevyhne.
• Strop pokuty 10 mil. Kč bez stupňování podle velikosti poskytovatele může být pro malé subjekty nepřiměřený.
• Veřejný seznam osobních údajů zástupců a určených provozoven (jméno, bydliště, IČO) představuje nové riziko zneužití osobních údajů, byť v souladu s GDPR.

Podrobnosti

Návrh předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu 8. prosince 2025, poslancům byl rozeslán téhož dne (následné tisky 8 a 10 — usnesení Ústavně legislativního výboru a pozměňovací návrhy). Účinnost je stanovená na patnáctý den po vyhlášení. Hlavní ustanovení: § 2 vymezuje působnost; § 3 definuje základní pojmy (poskytovatel služeb, provozovna, určená provozovna, zástupce); § 4 stanoví povinnost určit provozovnu (usazení v ČR) nebo jmenovat zástupce (zahraniční poskytovatel), lhůtu 6 měsíců od zahájení nabízení služeb, společnou a neroztilnou odpovědnost poskytovatele a určené provozovny nebo zástupce; § 5 svěřuje výkon státní správy Českému telekomunikačnímu úřadu; § 6 obsahuje seznam kontaktních údajů; § 7 a 8 upravují oznámení a jejich změny; § 9 stanoví přestupky a pokuty až 10 000 000 Kč, vybírá ČTÚ; § 10 přechodné ustanovení (šest měsíců od účinnosti); § 11 účinnost. Zákon se nevztahuje na poskytovatele usazené v ČR, kteří nabízejí služby výhradně na území ČR, a nemá vliv na přímé kontaktování těchto poskytovatelů českými orgány. Podle důvodové zprávy se předpokládá, že se povinnosti dotkne nejvýš jednotek až nízkých desítek subjektů, a zpracování osobních údajů bude v souladu s GDPR. Samotná výměna důkazů spadá i pod další evropské nástroje — evropský vyšetřovací příkaz a nařízení o elektronických důkazech — které však tento zákon nedotýká.

Zdroje

• Tisk č. 52/0 na psp.cz
• Historie projednávání