← všechny tisky · Vládní návrh zákona · předloženo 08.09.2026

Práce přes aplikace: algoritmus už nebude moct rozdat výpověď

Nový zákon o platformové práci dává kurýrům a řidičům z aplikací domněnku zaměstnaneckého vztahu, lidský přezkum rozhodnutí a zákaz sledování emocí; platit má od ledna 2027.

Tisk č. 301/0 · Vládní návrh zákona o platformové práci · text tisku na psp.cz · historie projednávání · AI doporučení: ano

AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.

Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrh zákona včetně důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani o oficiální stanovisko — text zákona je závazný, tento komentář je pomůcka pro orientaci. Plný text tisku najdete na psp.cz.

O co jde

Doručovatelé jídla, řidiči taxi z aplikací, příležitostní brigádníci z online platforem — ti všichni dosud v českém právu prakticky neexistovali. Zákon o platformové práci je zcela nová právní úprava (46 paragrafů, sedm částí), kterou Česko zapracovává evropskou směrnici (EU) 2024/2831. Hlavní myšlenka je jednoduchá: když platforma fakticky řídí vaši práci — určuje, kdy, co a za kolik odvedete —, nemůže se tvářit, že jste svobodný podnikatel bez jakéhokoli zabezpečení. Zákon se přitom vztahuje na kurýry, řidiče i další „krátkodobé brigádníky” zajišťované přes aplikace, a to bez ohledu na to, jestli mají živnostenský list, nebo pracovní smlouvu.

Nejzásadnější je domněnka pracovněprávního vztahu v § 9: jsou-li znaky závislé práce, má se za to, že jde o zaměstnance — a platforma musí prokázat opak. Důkazní tíha se tak přesouvá od člověka, který by jinak sám složitě dokazoval, že není „nezávislý dodavatel”, k firmě s právníky. Druhý velký blok (§ 12 až § 21) reguluje algoritmy: platforma nesmí shromažďovat údaje o emocích a psychickém stavu, sledovat pracovníka mimo pracovní dobu ani používat biometrii pro rozpoznávání tváře. Když vám automat zruší účet nebo nezaplatí odměnu, rozhodnutí musí potvrdit člověk (§ 20 odst. 6), dostanete písemné vysvětlení do 15 dnů a při porušení práv nápravu nebo náhradu škody do 60 dnů. Zákon navíc zakazuje i nepřímé postihy — třeba přidělování méně výhodných zakázek nebo „odříznutí” od zákazníků místo klasické výpovědi (§ 26).

Co je dobře

Návrh míří přesně na největší bolavá místa platformové práce, jak je popsala i evropská zkušenost: asymetrii informací, nepřezkoumatelnost algoritmických rozhodnutí a fiktivní samostatnost pracovníků, kteří v reálu plní rozkazy aplikace. Převrácené důkazní břemeno u domněnky (§ 9) je praktický nástroj — domněnku lze použít ve správních, daňových i soudních řízeních (§ 10), takže se člověk nedostane do sporu sám proti celé platformě. Zákazy shromažďování citlivých údajů (§ 12) jsou přísnější než obecné GDPR a míří na známé případy sledování nálad a „hodnocení” pracovníků pomocí emocí. Přiměřené je i vymezení zákonem: sdílení majetku (typicky pronájmy přes Airbnb či sdílené vozy) a malý prodej vlastního zboží zákon zásadně nezasahuje (§ 2), takže obyčejní inzerenti zůstávají mimo. Povinnost mít pro zahraniční platformy kontaktní osobu nebo datovou schránku (§ 30) pak zajistí, že se na ně dovoláte i z Česka.

Co je problematické

Největší problém jsou termíny: směrnici bylo třeba zapracovat do 2. prosince 2026, ale návrh teprve čeká na první čtení a účinnost je plánována až na 1. leden 2027 — důvodová zpráva sama přiznává riziko řízení o porušení evropského práva s finančními sankcemi. Druhé riziko je šíře domněnky: zákon neobsahuje žádný materiální limit (typ práce, počet hodin), takže pro kurýrní služby může znamenat hromadný přechod na pracovní smlouvy; dopady na ceny a dostupnost doručovacích služeb důvodová zpráva nevyčísluje. Sankce jsou navíc nastavené v nejvyšším pásmu odpovídajícím GDPR — za porušení zákazů zpracování údajů hrozí až 20 mil. € nebo 4 % ročního obratu (§ 33), další přestupky nesou pokuty od 200 tisíc do 3 mil. Kč, což je citelné i pro menší zahraniční služby. Přibývá i administrativa: povinná evidence v jednotném měsíčním hlášení (§ 22) a zveřejňování počtů pracovníků a průměrných výdělků (§ 23).

Jak je to řešeno jinde

Srovnání zde uvádíme jako obecný kontext — text návrhu se o konkrétních zahraničních úpravách zmiňuje jen prostřednictvím samotné směrnice, jejíž cílem je sjednotit pravidla hry pro celou EU. Směrnice nařizuje domněnku zaměstnaneckého vztahu i pravidla algoritmického řízení všem členským státům, způsob výkonu ale zůstává národní. Historicky nejzkušenější je v tomto ohledu Velká Británie, která už v roce 2015 po sérii soudních sporů (nejznámější případy se týkaly řidičů a kurýrů) zpřísnila test závislé práce a od roku 2017 má i formální status „worker” s nárokem na minimální mzdu a dovolenou; britská zkušenost ukázala, že samotná klasifikace bez vymahatelnosti ale k ničemu moc není. Naopak v USA, kde se status řeší stát po státě (Kalifornie zavedla přísnou domněnku, jiné státy ponechaly volnější režim), vznikly dlouhé soudní spory s nejednoznačným výsledkem — což je argument, proč evropská cesta přes jednotná minimální pravidla dává smysl.

Co by šlo udělat lépe

Zaprvé: termín účinnosti je reálně nedosažitelný — buď se transpoziční lhůta nechá promeškat vědomě a přizná, nebo se zákon projednává zrychleně; rozumnější by bylo otevřeně jednat s Evropskou komisí o náhradním termínu. Zadruhé: domněnka by si zasloužila alespoň přechodné období s vodítky, kdy považovat vztah za závislou práci (například minimální počet odpracovaných hodin či míru závislosti na jedné platformě), aby se předešlo hromadným soudním sporům o status kurýrů. Zatřetí: dopady na ceny doručovacích a taxislužeb by si zasloužily doprovodnou analýzu — pokud stát mění ekonomiku celého odvětví, měl by mít alespoň odhad, co to udělá s cenami, které platí běžní zákazníci.

AI doporučení

Při hlasování o návrhu bych hlasovala ANO. Zákon poprvé v českém právu upraví práci přes platformy: domněnka pracovněprávního vztahu s převráceným důkazním břemenem (§ 9), zákaz sledování emocí a biometrie, lidský přezkum algoritmických rozhodnutí, právo na písemné vysvětlení i náhradu škody. Kurýři a řidiči dnes v právu prakticky neexistují — jsou to „nezávislí dodavatelé” bez zabezpečení. Původní stav pro rostoucí skupinu pracovníků nevyhovuje a neexistence zákona by znamenala setrvalý v právní mezeře; směrnici (EU) 2024/2831 je navíc třeba zapracovat. Navržené znění tak i přes nedostatky — nedosažitelný termín, široká domněnka bez materiálního limitu — lépe splňuje kritéria ochrany pracovníků v nových formách práce, vymahatelnosti evropských pravidel i přiměřenosti regulačního zásahu než obě alternativy.

Argumenty PROTI doporučení

• Termín: směrnici bylo třeba zapracovat do 2. prosince 2026, účinnost je plánována až na 1. ledna 2027 — důvodová zpráva sama přiznává riziko řízení o porušení evropského práva.
• Šíře domněnky bez materiálního limitu (typ práce, počet hodin) — hrozí hromadný spor o status kurýrů a dopad na ceny doručovacích služeb není vyčíslen.
• Sankce v nejvyšším pásmu (až 20 mil. € nebo 4 % obratu) mohou být citelné i pro menší zahraniční služby.

Podrobnosti

Návrh předložila 8. září 2026 vláda prostřednictvím Ministerstva práce a soc. věcí a Sněmovna jej stále projednává v prvním čtení (stav „po 10 dnech od rozeslání poslancům”). Zákon má nabýt účinnosti 1. ledna 2027 (§ 46); stávající platformy se musí přihlásit do evidence zaměstnavatelů, zpřístupnit informace pracovníkům a zvolit kontaktní osobu nejpozději do 31. ledna 2027 (§ 45). Kontroly spadají pod Státní úřad inspekce práce, Úřad pro ochranu osobních údajů, Úřad práce a správce daně — důvodová zpráva odhaduje náklady SÚIP a inspektorátů na 61,7 mil. Kč v prvním roce. Související tisk č. 300 upravuje zákoník práce tak, aby na nový zákon navazoval (mj. kvůli taxislužbě a zahraničním zprostředkovatelům); oba návrhy proto mají smysl posuzovat společně.

Zdroje

• Tisk č. 301/0 na psp.cz (včetně DOCX a důvodové zprávy)
• Historie projednávání
• Související: tisk č. 300 — novela zákoníku práce