Vadný výrobek poškodil zdraví nebo data? Nová pravidla usnadní náhradu škody
Novela občanského zákoníku: software a 3D soubory se stávají výrobky, hradí se škoda na datech a vada výrobku se v případech zjevné závady předpokládá.
AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.
Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrhu zákona i důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů. Plný text tisku najdete na psp.cz.
O co jde
Tento zákon je transpozicí nové evropské směrnice (EU) 2024/2853, která nahrazuje původní směrnici z roku 1985. Za čtyřicet let se hně změnil svět, ve kterém se výrobky vyrábějí a používají — chytrá zařízení, cloud, umělá inteligence a nákup přímo od zahraničních výrobců byly věcí budoucnosti. Úprava proto celý režim odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem přizpůsobuje digitálnímu věku a oběhovému hospodářství.
Pro běžného občana jsou nejvýznamnější tři změny. Za prvé: poškození díky vadnému výrobku teď může spočívat i ve ztrátě nebo poškození dat, nejen v ublížení na zdraví nebo rozbité věci (§ 2939). Za druhé: do výrazu se stávají „výrobky” současně programové vybavení (software) a digitální soubory sloužící k automatizované výrobě, například soubory pro 3D tisk (§ 2940) — znamená to, že poškozený nemusí dokazovat, kdo přesně zavinil, když výrobce nezpřístupní potřebné důkazy nebo když jde o technicky složitý případ. Soud v takových situacích předpokládá buď vadu výrobku, nebo příčinnou souvislost mezi vadou a škodou, anebo obojí (§ 2941a). Za třetí: dosavadní promlčecí lhůta se nahrazuje prekluzivní lhůtou — nárok na náhradu zanikne uplynutím deseti let od uvedení výrobku na trh (u zdravotní újmy, která se projeví později, až po dvaceti potech letech), jen počítá-li se lhůta od okamžiku, kdy výrobce přestal mít výrobek pod kontrolou.
Co je dobře
Hlavním přínosem je posílení pozice poškozeného člověka. Dnes je důkazní břemeno — nutnost prokázat, že výrobek byl vadný a že to způsobilo škodu — v případech jako jsou léčiva, chytrá zařízení nebo výrobky s umělou inteligencí prakticky neřešitelné, protože technické detaily zná jen výrobec. Nová vyvratitelná právní domněnka tento nevyvážený stav napravuje: výrobec, který nezpřístupní důkazní prostředky, riskuje, že soud uzná vadu; poškozený, který prokáže nepřiměřené obtíže při dokazování, se podle § 2941a odst. 3 dočká stejné úlevy i tehdy, když výrobce důkazy poskytl. Zároveň jsou výslovně vymezeny hranice, které chrání oprávněné zájmy výrobců: žádná odpovědnost za škodu na věcech a datech používaných výhradně pro profesní účely, za výrobek po podstatné změně provedené mimo kontrolu výrobce anebo za škodu způsobenou jadernou událostí. Výjimka pro svobodný software s otevřeným zdrojovým kódem vytvořený mimo obchodní činnost pak zachovává inovativní komunitu vývojářů. Čeští občané tak získávají srovnatelnou úroveň ochrany jako poškozené osoby v ostatních členských státech.
Co je problematické
Prvním omezením je samotná povaha transpozice: směrnice (EU) 2024/2853 je založena na principu úplné harmonizace a neumožňuje členským státem žádnou legislativní volbu, takže návrh zákona v podstatě přepisuje unijní text do českého právního řádu — prostor pro českou specifickou úpravu je minimální. Druhé slabé místo je hranice mezi profesním a neprofesním poškozením. Pro škodu na datech a věcích se posuzuje faktický způsob užívání v době vzniku škody, nikoli formální znaky jako vlastnictví zařízení — poškozený nese břemeno tvrzení a důkazní o tom, že uplatňovaná data nebo věc nepatřily výhradně pro profesní účely, což v praxi smíšeného užívání (soukromý telefon i pro práci, domácí účetnictví v cloudu) může být obtížné. Třetím rizikem je desetiletá prekluzivní lhůta: u výrobků s dlouhou životností může nárok zaniknout dřív, než se vada vůbec projeví — prodloužení na 25 let platí jen tehdy, když se újma na zdraví v průběhu prvních deseti let z nějakého důvodu neprojevila. A konečně: návrh se obešel bez hodnocení dopadů regulace (RIA) — výjimku udělila Legislativní rada vlády, takže reálné náklady na firmy a pojišťovny nejsou veřejně odhadnuté.
Jak je to řešeno jinde
Srovnání s jednotlivými členskými státy zde není otázkou rozdílných pravidel — směrnice (EU) 2024/2853 stanoví pro celou EU minimálně stejná pravidla a Česko ji musí mít provedenou do 9. prosince 2026. Otázkou je spíše, co jednotlivé státy dělaly předtím a co zkusily s podobnými úpravami samostatně. Některé země již dříve zavedly mechanismy zmírňující důkazní břemeno — například ve Francii existuje úprava, kdy porušení ediční povinnosti (povinnosti zpřístupnit důkazy) sama o sobě oslabuje postavení žalovaného výrobce. Jiné státy spoléhaly na judikaturu, která se věci postupně učila. Novým a pro všechny země společným prvkem je pak rozšíření pojmu „výrobek” na software a digitální výrobní soubory — až dosud bylo právně nejasné, zda na software sahají pravidla odpovědnosti za vadné výrobky; směrnice to výslovně řeší tak, že software je výrobek bez ohledu na to, zda je uložen na zařízení, přístupný přes cloud nebo dodáván jako služba. Zkušenosti některých států s podobnými úpravami ukazují, že posílení ochrany poškozeného funguje nejlépe v kombinaci s jasnými pravidly pro zpřístupňování důkazů — samotná doměnka sice pomáhá, ale bez povinnosti výrobců aktivně spolupovat při řízení zůstává praktická překážka některých sporů zachována.
Co by šlo udělat lépe
Zákon by si zasloužil doprovodné opatření mimo jeho vlastní rámec. Při hranici profesní a neprofesního poškození by pomohlo vydat metodickou pomůcku — na které kategoriích dat a zařízení typicky půjde o profesní a které o soukromé užití, s příklady pro typické smíšené situace (práce z domova, OSVČ, telefon sloužící zároveň pro soukromé i pracovní účely) — a aby poškozený dokazoval jen převládající účel užití, nikoli každou datovou sadu zvlášť. U prekluzivní lhůty by bylo vhodné zvážit její prodloužení u výrobků s dlouhou očekávanou životností — například u vytápění, klimatizačních zařízení nebo výrobních strojů, kde se mohou zjevné závady projevit až po letech. A v neposlední řadě by mělo Ministerstvo spravedlnosti vzít na vědomí, že i přes výjimku z RIA lze zveřejnit odhad dopadů na pojišťovny a malé dodavatele software, aby se předešlo překvapivým administrativním nákladům v souvislosti s novou povinností informovat o aktualizacích.
AI doporučení
Při hlasování o návrhu bych hlasovala ANO. Novela transpozuje směrnici (EU) 2024/2853 a přizpůsobuje odpovědnost za vadné výrobky digitálnímu věku: software a digitální výrobní soubory (3D soubory) jsou výrobky, hradí se škoda na datech, soud může předpokládat vadu při nedostatečném přístupu k důkazům a prekluzivní lhůta je deset let (u zdravotní újmy až dvacet). Původní úprava ze směrnice z roku 1985 pro chytrá zařízení, cloud ani AI nestačí a neexistence transpozice by znamenala paušální pokutu 1 736 000 eur a denní penále 680 eur (lhůta 9. prosince 2026). Navržené znění tak i přes nedostatky lépe splňuje kritéria ochrany poškozených a spotřebitelů, moderního a vymahatelného práva i proporcionality odpovědnosti než obě alternativy.
Argumenty PROTI doporučení
- Úplná harmonizace: směrnice nenechává členským státům žádnou legislativní volbu — česká specifika zvažitelná nejsou.
- Hranice mezi profesním a neprofesním poškozením se posuzuje podle faktického způsobu užívání — v praxi smíšeného užívání (telefon i pro práci, domácí účetnictví v cloudu) obtížně dokazatelná.
- Desetiletá prekluzivní lhůta může u výrobků s dlouhou životností zneplatnit nárok dřív, než se vada projeví (prodloužení na 25 let jen u zdravotní újmy, která se neprojeví).
Podrobnosti
Návrh předložila 3. září 2026 vláda prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a Sněmovna jej projednává v prvním čtení (stav „po 10 dnech od rozeslání poslancům”). Účinnost je stanovená na 9. prosince 2026 — stejný den, do kterého musí být směrnice provedena ve všech členských státech. Přechodné ustanovení říká, že se podle starého práva posuzují nároky za výrobky uvedené na trh nebo do provozu před tímto datem. Hlavní technické změny: § 2940a definuje „podstatnou změnu výrobku” a „kontrolu výrobce” — výrobce, který si výrobek držel pod kontrolou (například dodával aktualizace softwaru), zůstává odpovědný i po jeho prodeji, zatímco běžné logistické činnosti (skladování, balení, rozesílání) k podstatné změně nepatří. § 2940b rozšiřuje odpovědnost na výrobce vadné součásti a zavádí pojem „související služby” (digitální služba bez které výrobek nemůže fungovat). § 2940c a § 2940d řeší zahraniční výrobce — odpovídá dovozce, zmocněněnec nebo poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek, a nakonec distributor (s lhůtou jeden měsíc) i poskytovatel online platformy podle nařízení o digitálních službách (DSA). § 2941 nově vyčítá okolnosti hodnocení vady — od vlivu schopnosti učení nebo kybernetické bezpečnosti po zvláštní potřeby skupiny uživatelů. § 2942 odst. 4 výslovně brání výrobci v zproštění odpovědnosti, když vadou způsobenou nezavedenou bezpečnostní aktualizací softwaru. V § 2389u se sjednocuje terminologie „počítačový program” na „programové vybavení” bez změny právního obsahu. Pokud by směrnice nebyla provedena, hrozí ČR paušální částka 1 736 000 eur a denní penále 680 eur. Souvisejícím návrhem pro občanský zákoník je i tisk 294 (veřejné opatrovnictví), přestože jde o samostatný soudržný zákonný rámec.
Zdroje
Průběh projednávání
- 2026-09-03 předložen — START → Přijímáno do PS
- 2026-09-03 rozeslán — Přijímáno do PS → Organizační výbor
- 2026-09-09 doporučen — Organizační výbor → 1. čtení