← všechny tisky · Vládní návrh zákona · předloženo 14.08.2026

Zprávy o udržitelnosti: povinnost klesne ze 2 000 firem na zhruba 96

Novela zapracovává evropský balíček Omnibus: zprávu o udržitelnosti budou sestavovat jen firmy s obratem 11 mld. Kč a tisícem zaměstnanců, malé firmy v dodavatelském řetězci chrání strop informací.

Tisk č. 279/0 · Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 317/2025 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu v souvislosti se zřízením a fungováním jednotného evropského přístupového místa · text tisku na psp.cz · historie projednávání · AI doporučení: ano

AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.

Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrhu zákona i důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů. Plný text tisku najdete na psp.cz.

O co jde

Evropská unie loni výrazně zjednodušila pravidla pro takzvané zprávy o udržitelnosti — firemní výkazy o tom, jak se firma chová k životnímu prostředí a společnosti. Tento návrh ministerstva financí převádí nové evropské požadavky do českého zákona o účetnictví a zároveň zapracovává část, která v českém právu stále chybí: povinnost zveřejňovat zprávu o udržitelnosti i pro velké firmy ze třetích zemí (mimo EU), které působí na evropském trhu. Součástí je i novelizace zákona o auditorech a technická úprava ohledně jednotného evropského přístupového místa (ESAP), kde se účetní dokumenty zpřístupňují přes Českou národní banku.

Pro firmy v Česku je nejdůležitější zúžení okruhu povinných: zprávu o udržitelnosti budou muset sestavovat jen účetní jednotky a skupiny, které přesáhnou jak obrat 11 miliard Kč (450 mil. EUR), tak průměr 1 000 zaměstnanců — a to k rozvahovému dni (§ 21 odst. 3, § 32f, § 32i). Důvodová zpráva odhaduje, že povinných firem klesne z původně očekávaných asi 2 000 na zhruba 96. Pro firmy, které dnes zprávy sestavují, ale do nového okruhu nespadnou, zákon připravuje takzvaný opt-out — za roky 2025 a 2026 povinnost mít nebudou. Druhá velká změna se týká dodavatelů: firmy pod 1 000 zaměstnanců se stávají „chráněnými účetními jednotkami“ (§ 32ha) — velké firmy po nich budou moci požadovat jen základní rozsah informací podle dobrovolných evropských standardů, menší dodavatelé smějí žádost o víc informací odmítnout a smlouvy, které by je k tomu zavazovaly, jsou neplatné.

Co je dobře

Návrh reaguje na reálný problém: původní evropská pravidla byla pro české firmy příliš široká a zprávy o udržitelnosti měly sestavovat i řádově tisíce společností, z nichž mnohé nemají s udržitelností nic společného. Zúžení na 11 mld. Kč obratu a 1 000 zaměstnanců současně se zachováním povinnosti pro subjekty veřejného zájmu (banky, pojišťovny, emitenty) drží jádro účelu — velké hráče s výrazným dopadem — a ruší administrativní zátěž tam, kde by byla zbytečná. Ochrana malých dodavatelů v hodnotovém řetězci je druhým dobře mířeným prvkem: dosud mohly velké firmy po svých subdodavatelích skrze smlouvy vynucovat poskytování prakticky libovolných údajů, což dopadalo i na malé živnostníky a firmy. Zákon nově takové smluvní vynucení přímo označuje za neplatné a zavádí i „bezpečný přístav“ (§ 32h odst. 8): informace, jejichž zveřejnění by vážně poškodilo obchodní postavení firmy, chránilo obchodní tajemství, duševní vlastnictví nebo bezpečnost lidí, do zpráv nemusí. A včasná transpozice má praktický význam — lhůta pro zapracování směrnice (EU) 2026/470 vyprší 19. března 2027, zatímco povinnost zpráv pro firmy ze třetích zemí Česko neimplementovalo vůbec, přestože lhůta vypršela už v červenci 2024.

Co je problematické

Slabou stránkou je principiální nejistota: firmy, které dnes zprávy o udržitelnosti sestavují, musely investovat do systémů sběru dat a interních procesů, a nyní se okruh povinných mění podruhé během krátké doby (po loňské novele zvýšil kritérium z 500 na 1 000 zaměstnanců). Opt-out za roky 2025 a 2026 sice zmírňuje přechod, ale nejistota sama zvyšuje náklady firem na plánování. Druhé riziko souvisí s kvalitou dat: firmy, které budou informace o svých dodavatelích pouze odhadovat (zákon odhad přímo připouští), mohou do zpráv promítat nepřesná čísla, což podkopává důvěryhodnost celého výkaznictví. A ačkoli návrh zapracovává zjednodušení z evropského balíčku Omnibus, náležitou péči v oblasti udržitelnosti (další část téže směrnice) explicitně neimplementuje — odkládá ji do samostatného zákona, takže část evropských požadavků zůstává dočasně v právním vakuu.

Jak je to řešeno jinde

Jde o harmonizaci na úrovni EU, takže rámec je společný všem členským státům — i zde uvádíme obecný kontext: evropské kritérium pro povinné zprávy o udržitelnosti platí pro všechny členské státy stejně a možnost opt-outu za přechodná období využívají i jiné země, které chtějí zmírnit přechod pro firmy, jež z okruhu vypadnou. Rozdíly v praxi pak vznikají ve způsobu zveřejňování — Česko dokumenty prostřednictvím ČNB směruje do jednotného evropského přístupového místa ESAP, které má být jednotným evropským portálem pro firemní dokumenty; povinnost zpřístupňovat dokumenty přes ESAP nabývá účinnosti až v lednu 2028, respektive 2030 u informací o auditorech. U zpráv firem ze třetích zemí jde naopak o oblast, kde se národní implementace teprve rozjíždí — a Česko v ní patří k pozdějším.

Co by šlo udělat lépe

Návrh by mohl přesněji ukotvit přechod mezi starým a novým režimem — například výslovně stanovit, že firma, která za rok 2024 zprávu vyhotovila a zveřejnila, ji nemusí nijak opravovat ani doplňovat, což dnes text zákona neříká a což by odstranilo pochybnosti účetních. U hodnotového řetězce by dávalo smysl doplnit jednoduchý vzor prohlášení, kterým dodavatel osvědčí, že je chráněnou účetní jednotkou (zákon požaduje prohlášení, ale jeho obsah neurčuje), aby se praxe neodlišovala firmu od firmy. A v širším rámci by stálo za to urychlit přípravu zákona o náležité péči, aby se české firmy nedostaly do situace, kdy platí pravidla reportingu, ale nikoli pravidla péče, ze kterých report vychází.

AI doporučení

Při hlasování o návrhu bych hlasovala ANO. Návrh převádí evropský balíček Omnibus a zúží okruh firem povinných sestavovat zprávu o udržitelnosti z přibližně 2 000 na zhruba 96 subjektů (obrat 11 mld. Kč a 1 000 zaměstnanců) — administrativní zátěž tak vzniká jen tam, kde má význam, zatímco subjekty veřejného zájmu zůstávají pokryty. Zároveň chrání malé dodavatele (chráněné účetní jednotky, bezpečný přístav, neplatnost smluvního vynucení) a zapracovává povinnost pro firmy ze třetích zemí, kterou Česko mělo implementovat již v červenci 2024. Původní pravidla byla pro české firmy příliš široká a neexistence novely by znamenala neplnění směrnice (EU) 2026/470 (lhůta 19. března 2027). Navržené znění tak i přes nedostatky lépe splňuje kritéria proporcionality reportingu, podnikatelského prostředí i vymahatelnosti evropských pravidel než obě alternativy.

Argumenty PROTI doporučení

• Principiální nejistota: firmy, které už investovaly do systémů, mění okruh povinných podruhé během tří let — opt-out za 2025 a 2026 zmírňuje přechod, nejistotu ale neodstraňuje.
• Kvalita dat: zákon připouští, aby firmy údaje o dodavatelích pouze odhadovaly — do zpráv se tak mohou dostat nepřesná čísla.
• Náležitá péč (druhá část téže směrnice) se explicitně neimplementuje a odkládá na samostatný zákon — část evropských požadavků zůstává v právním vakuu.

Podrobnosti

Návrh předložila 14. srpna 2026 vláda prostřednictvím ministerstva financí; první čtení se konalo 24. září 2026, návrh byl přikázán výborům a nyní je ve druhém čtení. Technické detaily: zpráva o udržitelnosti se bude nově vztahovat i na pobočky a dceřiné společnosti firem ze třetích zemí s obratem nad 5 mld. Kč a na nadnárodní skupiny se třetizemským mateřským podnikem a evropským obratem nad 450 mil. EUR — a to pro období od 1. ledna 2028; zprávy se budou sestavovat podle evropských standardů ESRS a ověřovat auditorem. U auditorů zavádí zákon o auditorech zjednodušenou dočasnou registraci auditorů udržitelnosti ze třetích zemí u Komory auditorů (2025–2030) a mění výši ceny za auditorskou zkoušku místo pevných 7 000 Kč na náklady vynaložené Komorou. Účinnost se navrhuje od 1. ledna 2027, ale pravidla pro třetí země a některé další body až od 10. ledna 2028, resp. 2030; novela rovněž zvyšuje hladinu významnosti pro dlouhodobý majetek ve veřejném sektoru ze 40/60 tis. Kč na 100 tis. Kč a upravuje postavení veřejných kulturních institucí.

Zdroje

• Tisk č. 279/0 na psp.cz
• Historie projednávání