← všechny tisky · Návrh zákona · předloženo 18.02.2026

Výživné zase půjde trestat za úmyslné neplacení, navrhují poslanci

Návrh vrací trestnost neplacení výživného zrušenou novelou od 1.1.2026: za úmyslné neplnění déle než čtyři měsíce hrozí až rok vězení; nedbalostní neplacení trestné nebude.

Tisk č. 115/0 · Návrh poslanců Andreje Babiše, Taťány Malé, Radka Vondráčka, Heleny Válkové, Borise Šťastného a Radima Fialy na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů · text tisku na psp.cz · historie projednávání · AI doporučení: ne

❌ zamítnuto rozhodnuto 21.04.2026 · kdo jak hlasoval →

AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.

Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrhu zákona i důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů. Plný text tisku najdete na psp.cz.

O co jde

Od 1. ledna 2026 platí v Česku zákon č. 270/2025 Sb., který neplnění vyživovací povinnosti dekriminalizoval — trestné zůstalo jen tehdy, když kvůli neplacení výživného skončí oprávněná osoba, nejčastěji dítě, v nebezpečí nouze. Důsledky byly značné: podle dat Vězeňské služby bylo k 1. lednu 2026 kvůli této změně propuštěno 302 vězňů a u dalších stovky odsouzených soudy rozhodovaly o nevykonání či zkrácení trestu. Skupina poslanců nyní navrhuje trestnost neplacení výživného v úmyslné podobě vrátit — s tím, že nedbalostní neplacení by trestné zůstalo i nadále.

Podle návrhu by se § 196 trestního zákoníku přepracoval tak, že kdo úmyslně neplní zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného déle než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok; pokud tím vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze, hrozí až dva roky (§ 196 odst. 2 zůstává beze změny). Důležitá pojistka zůstává i v § 55 odst. 2: nepodmíněný trest odnětí svobody by soud směl uložit jen pokud to vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo když není naděje, že by pachatele bylo možné napravit jiným trestem. Zákon zároveň mění zákon o obětech trestných činů — oběť zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 by se podle navrženého znění § 5 odst. 1 neposuzovala jako oběť trestného činu.

Co je dobře

Návrh reaguje na reálný problém: ustanovení § 196 chrání především vyživovací vztahy rodičů k nezletilým dětem a důvodová zpráva připouští, že část povinných plní výživné jen pod hrozbou trestního stíhání. Zároveň návrh nejde cestou plošného zpřísňování — zachovává čtyřměsíční lhůtu, vylučuje trestnost z nedbalosti a sazby nastavuje na úroveň, která platila do konce roku 2025 (a u vyhýbání se placení odpovídá dřívějšímu pozměňovacímu návrhu, který prosazovaly poslankyně Helena Válková, Taťána Malá a Zuzana Ožanová). Omezení nepodmíněného trestu v § 55 odst. 2 jde navíc přímo ve prospěch dítěte: pokud rodič skončí ve vězení, přestává platit výživné obvykle úplně — soud má proto dbát na to, aby odsouzený nebyl zbytečně připraven o možnost výdělku.

Co je problematické

Největším sporným bodem je rozsah: trestní postih se vrací i pro „prosté“ úmyslné neplacení, tedy situace, kdy dítě není v nebezpečí nouze — a to přesto, že civilní právo nabízí vymáhání výživného exekucí. Otázkou zůstává, jak se v praxi bude dokazovat hranice mezi úmyslným vyhýbáním se placení a nedbalostí; návrh sice nedbalost vylučuje, ale přesné rozlišení bude záviset na posuzování konkrétních případů soudy. Důvodová zpráva sama počítá s podstatným navýšením agendy: v roce 2024 státní zástupci vyřídili 3 882 věcí kvalifikovaných podle § 196 odst. 1 a 175 věcí podle odstavce 2 a soudy odsoudily 2 891, respektive 138 osob; trestný čin zanedbání povinné výživy se přitom podílí zhruba pěti procenty na všech zahájených trestních stíháních v Česku. Druhé slabé místo souvisí se změnou zákona o obětech: vyloučení postavení oběti u § 196 odst. 1 znamená, že dítě, které výživné nedostává, by ztratilo práva přiznaná obětem trestných činů (informace, podpora a další), což je v napětí s obecným cílem zákona chránit poškozené děti.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva konstatuje, že otázkou trestního postihu neplnění vyživovací povinnosti se evropské předpisy nezabývají, a odkazuje se na ústavní principy (zákaz retroaktivity, zásada nullum crimen sine lege) i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Jako obecný kontext lze uvést, že řada evropských států neplnění vyživovací povinnosti trestně postihuje — například Německo jej trestá sazbou až jednoho roku odnětí svobody, podobně jako navrhuje tento návrh — a že země s delší praxí obvykle kombinují trestní postih s probační službou a plánem splátek, aby se rodina k penězům skutečně dostala. Zkušeností, že samotné vězení výživné nevymůže a trestní řízení je až krajním prostředkem, si všímají i státy, kde trestnost zavedli — což návrh zohledňuje právě omezením nepodmíněných trestů.

Co by šlo udělat lépe

Aby návrh skutečně vedl k tomu, že děti dostanou peníze, bylo by užitečné doprovodit jej posílením vymáhání civilní cestou — například důslednějším uplatňováním speciálního režimu exekucí na výživné, který už zákon zná, a rozšířením možností zálohovaného výživného pro rodiny samoživitelů. Dále by dávalo smysl v zákoně výslovně ukotvit alternativy nepodmíněnému trestu (veřejně prospěšné práce, podmíněný trest s probací a závazkem platit), aby soudy měly jasný rámec a aby trest nebyl kontraproduktivní pro samotné dítě. Hodilo by se také upřesnit postavení oběti podle zákona o obětech — vyloučení dítěte z ochrany obětí je nejkontroverznější částí druhé části návrhu a stálo by za to zvážit alespoň zachování informačních a podpůrných práv pro děti, které neplacení výživného přímo trpí.

AI doporučení

Při hlasování o návrhu bych hlasovala NE. Návrh sice reaguje na reálný problém — část povinných plní výživné jen pod hrozbou trestního stíhání — ale navržené znění má zásadní nedostatky: dítě, které výživné nedostává, by ztratilo status oběti a s ním informační i podpůrná práva (§ 5 zákona o obětech), vězení zároveň konkrétně odsouzenému odejde možnost výdělku, takže vymáhání přestává být účinné, a hranice mezi úmyslem a nedbalostí bude v praxi těžké dokazovat. Dekriminalizace platná od 1. ledna 2026 tak není z hlediska zájmu dítěte jednoznačně horší než návrh se všemi chybami — civilní vymáhání výživného (exekuce, zálohované výživné) zůstává dostupné. Lepší řešení by bylo posílení civilní cesty a nikoliv návrat k trestnosti v podobě navržené.

Argumenty PROTI doporučení

• Návrh reaguje na reálný problém: část povinných plní výživné jen pod hrozbou trestního stíhání, což § 199 odst. 1 mělo řešit.
• Sazby odpovídají evropské úrovni (Německo trestá neplacení výživného až jedním rokem) a v § 55 odst. 2 zůstává omezení nepodmíněného trestu ve prospěch dítěte.
• Vyloučení nedbalosti a čtyřměsíční hranice omezují trestnost na skutečně úmyslné případy, nikoliv na neúmyslné neplacení.

Podrobnosti

Návrh předložila 18. února 2026 skupina poslanců (Andrej Babiš, Taťána Malá, Radek Vondráček, Helena Válková, Boris Šťastný a Radim Fiala) a navrhovala, aby Sněmovna vyslovila souhlas již v prvním čtení podle § 90 odst. 2 — Organizační výbor návrh doporučil, ale 21. dubna 2026 vyslovila Sněmovna nesouhlas s režimem jednání, takže návrh prošel standardním postupem. Stanovisko vlády bylo zasláno 4. března 2026, Ústavně-právní výbor jej projednal 30. dubna, první čtení se konalo 21. dubna a návrh byl přikázán výborům. Koncem září 2026 proběhlo druhé čtení, podrobná rozprava byla ukončena 23. září a pozměňovací návrhy byly 25. září rozeslány garančnímu výboru. Navrhovaná účinnost je 1. července 2026 — datum už minulo, což při délce projednávání prakticky znamená, že účinnost bude muset být v dalším projednávání upravena. Důvodová zpráva očekává náklady na trestní stíhání a výkon trestů, zároveň ale méně zátěží orgány činné v trestním řízení oproti stavu do 31. prosince 2025, a to díky vyloučení nedbalostní varianty a nižším trestním sazbám.

Zdroje

• Tisk č. 115/0 na psp.cz
• Historie projednávání